Přinášíme Vám rozhovor s talentovanou mladou atletkou Alenou Symerskou, která v letošním roce přímo září. Na trati 400 m získala na halovém MČR juniorek stříbrnou medaili, venku dokonce mistrovský titul, na MČR dospělých se blýskla čtvrtým místem a vylepšila oddílový rekord na 400 m v hale (55,95) i venku (55,87) a těmito výkony si vybojovala účast ve štafetě 4 x 400 m na ME do 19 let, které se koná ve Švédsku ve městě Eskilstuna od 16. do 19. července.

Jak a v kolika letech ses dostala k atletice, sportovala jsi i předtím?

7 let jsem hrála tady v Kroměříži basketbal. Bylo mi 15 let, když jsem vyhrála na školních závodech běh na 800 m a v podstatě ihned po doběhu mě oslovila Zuzka Osinová s tím, že jsem běžela hodně dobře a jestli bych nechtěla zkusit atletiku, v tu chvíli jsem ale odmítla, protože jsem se ještě plně věnovala basketbalu. Přibližně o 4 měsíce později, před začátkem nového školního roku (srpen 2012), se ale začal náš tým rozpadat a já chtěla sportovat dál, tak jsem si řekla, že bych to s atletikou zkusila. Domluvila jsem se s trenérem mládeže Petrem Osinou a začala jsem čtyřikrát týdně trénovat v jeho početné, převážně dívčí, skupině. Po přechodu do juniorek jsem také po domluvě přešla ke druhému kroměřížskému trenérovi panu Šedému, se kterým trénuji doteď.

Co všechno jsi v atletice vyzkoušela za disciplíny?

Všechny sprinty – 60, 100, 200, 300, 400 m, delší už ne. Potom z technických oštěp, ten mě baví pořád. Občas i soutěžím v hodu oštěpem ve II. lize žen, kvůli bodům pro tým. Ale z technických disciplín mi už nic dalšího nešlo.

Proč myslíš, že jsi úspěšná právě na trati 400 m?

Protože na ní je nižší konkurence než třeba na sprinty nebo na technické disciplíny.

Tak to rozhodně ne, tak znovu: proč si myslíš, že jsi úspěšná právě na trati 400 m?

Protože mám vytrvalost i rychlost, což je na této trati důležité. Takže asi nějaké fyzické předpoklady přeci jen mám…

Teď nás zajímá, co nervozita, týká se Tě? Jsi závodní typ nebo spíš tréninkový?

No, většinou ano, například na MČR juniorů jsem byla rozklepaná dost, o týden později na MČR dospělých už ale ne, to jsem věděla, že už mi v podstatě o nic nejde, tak to bylo dobré. Tréninky jsou fajn, když mám někoho, kdo trénuje se mnou. Teď je takových tréninků ale čím dál méně, poslední dobou trénuju hlavně sama a to taková zábava není. Závody mě baví. Na velkých závodech, jako je třeba republika, se dokážu vyhecovat a časy nejsou špatné. Kdybych ale měla říct, co mám raději, tak jsou to předzávodní tréninky, to jsou totiž většinou lehčí tréninky.

Máš mezi soupeřkami i kamarádky nebo si jdeš tvrdě za svým a přátele si v atletice nehledáš?

Se soupeřkami se bavím celkem normálně, vždycky prohodíme pár zdvořilostním vět, ale že bychom se vyloženě bavily, to ne. Během závodů na to ani není čas, člověk se musí soustředit sám na sebe a svůj výkon.

Co považuješ za svůj největší atletický úspěch? Výsledky z mistrovství ČR nebo to, že sis vybojovala účast na mistrovství Evropy – když pominu mezistátní utkání v loňském roce, je to Tvoje první reprezentační akce.

Já myslím, že můj největší úspěch je, že jsem mistryně a že jsem se dostala díky času z tohoto závodu do Švédska na ME.

Také jsi díky atletice navštívila spoustu míst nejen v České republice, které Tě zaujalo nejvíc a proč?

Mimo ČR jsem byla loni ve Slovinsku na mezistátním utkání, ale tam jsme byli necelé 2 dny, navíc mimo hotel a stadion jsme se v podstatě nepohybovali, takže jsem neměla příležitost tuto zemi poznat. Letos jsem však byla na reprezentačním soustředění ve Španělsku a musím říct, že je to moc pěkná země. Byli jsme tam déle a o volném dni jsme jeli s trenérem a Dominikem, který se mnou také trénuje, do Barcelony – měli jsme více času, tak nás trenér provedl městem a ukázal nám spoustu pěkných míst, například nedostavěný chrám La Sagrada Família. Za pár dní poletím na ME do Švédska, tam se moc těším, snad bude čas i na procházku městem.   

Alenko, a co studium?

Studuju gymnázium v Kroměříži, právě jsem úspěšně zakončila třetí ročník a jdu do čtvrťáku, budu maturovat.

Jak často trénuješ, dá se to vůbec skloubit se studiem na gymnáziu? Zbývá Ti nějaký čas na Tvé koníčky? Co ráda děláš, když zrovna neběháš nebo nesedíš ve škole?

V období přípravy trénuju šestkrát týdně. Když jsou závody, tak míň, jen čtyřikrát nebo pětkrát. Dříve jsem hrála dlouho na klavír a také na harmoniku. Vždy se to dalo nějak skloubit, ale nebylo to jednoduché, takže po nějaké době už jsem s hraním skončila a věnuju se pouze atletice. A moje nejoblíbenější aktivita je spánek, v tom jsem fakt dobrá. Jinak moc volného času nemám, přes školní rok se většinou učím, občas zabrnkám něco na klavír, jinak jsem s přítelem.

Za rok maturuješ, co dál? Budeš pokračovat ve studiu i v atletice?

Chtěla bych jít na vysokou, ale kam a co dělat, to ještě nevím, ale s atletikou chci rozhodně pokračovat.

A na závěr. Podle dosažených výsledků jsi rozhodně talentovaná, máš nějaké vyšší cíle do seniorské kategorie?

Chtěla bych získat medaili na MČR do 22 let. V ženách je těžší dosáhnout nějakých dobrých výsledků, takže mým cílem je prosadit se i mezi dospělými. A co se výkonů týče, chtěla bych se dostat pod 55 vteřin.

Zuzana Osinová