Mistrovství Evropy očima Aleny Symerské
Přinášíme Vám povídání Aleny Symerské o tom, jak trávila týden ve Švédsku na mistrovství Evropy juniorů a juniorek, kde byla členkou štafety na 4 x 400 metrů, která vybojovala velmi ceněné sedmé místo. Jak se jí ve Švédsku líbilo a jak strávila ty dlouhé dny, než konečně přišel den D?
„V pondělí 13. 7. jsme i s trenérem vyjeli ráno vlakem do Prahy, kde jsem si dopoledne vyzvedla reprezentační oblečení. Odpoledne jsem měla trénink, pak už jsem se šla jen ubytovat do hotelu blízko letiště, odkud jsme měli druhý den v brzkých ranních hodinách odletět. Na pokoji jsem bydlela s Vendou Hluchou, výbornou půlkařkou.
V úterý jsme ráno vyjeli na letiště na Terminál 2, kde jsme měli sraz. Letadlo odlétalo kolem půl desáté, takže jsme tam měli i chvíli volno. Já jsem letěla letadlem poprvé, ale let se mi líbil, všechno je jednou poprvé. Dorazili jsme na letiště do Stockholmu, kde na nás čekal autobus, který nás odvezl do našeho hotelu. Bydleli jsme ve městě Västerås, 40 minut od města Eskilstuny, kde se konalo mistrovství. Do pokoje mi přidělili parťačku ze štafety Janu Slavíkovou, což bylo fajn, všechny ostatní závodníky jsem znala jen od vidění nebo vůbec. Šli jsme na oběd, vybalili jsme se a jeli jsme na trénink na stadion právě v tomto městě. Pak jsme jeli opět do hotelu, kam jsme přijeli akorát na večeři. Pak už si každý mohl dělat, co chtěl.
Ve středu dopoledne jsme se jeli všichni podívat na stadion, kde jsme i odtrénovali každý svůj trénink, a prohlédli jsme si i rozcvičovací stadion a ostatní důležitá místa. Na stadion jezdily z našeho hotelu autobusy vždy po půl hodině, takže se to dalo i dobře naplánovat. Po obědě jsme se pak šly projít s mou spolubydlící Janou kolem hotelu k blízkému jezeru. Cestou nás minulo i pár dešťových přeháněk, počasí však bylo poměrně dobré, teploty se pohybovaly mezi 20 – 25°C. Krátce po večeři jsem měla domluvenou masáž nohou, která vážně přišla vhod. Ve čtvrtek byl den volna, bez tréninku. S Jančou jsme se jely podívat na stadion do Esklistuny na semifinále 400 metrů (rozběhy se zrušily), kterých se účastnila Zdeňka Seidlová, reprezentantka České republiky a také další parťačka do naší štafety. A bylo to pro ni úspěšné – vyhrála svůj rozběh a postoupila do finále. Také jsme trénovaly s holkami, co měly běžet s námi štafetu, předávku. Pak jsme jely na oběd do hotelu a odpoledne jsme se už jen dívaly na filmy a odpočívaly. Následující dva dny probíhaly víceméně podobně - půl dne na stadionu (fandění českým reprezentantům a lehký trénink) a půl dne na hotelu (filmy, odpočinek, spánek).
Pak přišla neděle, poslední den mistrovství a taky – NÁŠ ZÁVODNÍ DEN!! Téměř všichni už měli odzávoděno - mimo vícebojaře Doležala, dálkařky Gerulové a naší štafety. Proto taky všichni ostatní museli povinně už od rána fandit na stadionu. My (štafeta) jsme se dopoledne vyspaly a jely na stadion až odpoledne kolem čtvrté hodiny. Ráno jsem byla dost nervózní, ale během dne ze mě nervozita opadla, přeci jen jsem v tom nebyla sama, což mi pomohlo. Na stadionu v Eskilstuně jsme se šly chvilku po příjezdu rozcvičovat, takže na stres ani nebyl moc prostor. Pak jsme se odprezentovaly, tam každý úsek štafety posadili zvlášť, zkontrolovali všem délku hřebů v tretrách a jestli u sebe nemá někdo elektroniku. Pak už nás postupně začali odvádět na závodní stadion. Jelikož jsem běžela 1. úsek, stihla jsem jen krátkou rovinku, rychlý tréninkový start a už se běželo.“
Zuzana Osinová
